Toto bola jednak riadna sranda, na druhej strane - podčiarkoval som v tej knihe viac ako inokedy. Úprimný jazyk malého "parchanta" zo sirotčinca, ktorým sa snaží komentovať často veľké témy mali synergický efekt na humor, pričom nechávali priestor aj na vlastné rozjímanie nad práve prečítaným. Chuťovka na nedeľné popoludnie.
Fajn. Je vám padesát. Víte, že byste si měli zajít na kolonoskopii. Ale nešli jste. Vaše důvody jsou tyhle:
1. Neměli jste na to čas.
2. Nemáte přehled o tom, kdo měl ve vaší rodině rakovinu.
3. Nemáte žádné problémy.
4. Nechcete, aby vám doktor strčil do zadku kilometr dlouhou rouru.
A teď si probereme tyto důvody jeden po druhém. Ne, počkejte, vlastně ne. Protože vy i já víme, že jediný skutečný důvod je ten s číslem čtyři. Je to přirozené. Z představy, jak se jiný člověk, zejména člověk živící se medicínou, hluboce zajímá o to, co se obvykle popisuje jako vaše „pozadí", vám běhá mráz po zádech.
Celý článok tu. :-)
Pôvodne som si myslel, že sa celá záležitosť vysvetlí, dotyční ľudia si navzájom rozumne vysvetlia pohnútky svojho konania, ospravedlnia prípadné prešľapy a na konci sa ešte zasmejeme nad malichernosťou situácie. A čo sa to vlastne stalo? Totiž, nemenovaná slovenská country kapela si vytvorila profil na jednom zo social networking webov, ktorých sa s príchodom Web 2.0 (to je ten výraz čo nikto nevie čo znamená, ale všetci ho používajú na označenie toho) urodilo naozaj neúrekom. Áno, ja viem, že je to celkom normálne. Normálne ale určite nie je to, čo sa dialo potom. Ak by som to mal charakterizovať čo najstručnejšie, tak by som použil jednu z obľúbených viet z britského sitcomu Červený trpazlík: "Máme mezi sebou příšerný hovado."
Pointa: Kam sa vybrať na koncert The Police. Do Cardiffu alebo do Manchestru?